A dost! Dovolme si být líné a unavené!

Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz

Téma tohoto článku ve mně žije svým životem už dlouhou dobu. Je to téma, které se mě dotýká každý měsíc – a vím se 100% jistotou, že se dotýká každý měsíc všech těch úžasných a úspěšných žen, které potkávám. (A dotýká se i mužů, ale o tom jindy.)

V následujících řádcích mluvím sama o sobě, ale jsem si jistá, že se v nich poznáte.

Během měsíce mám období, kdy se cítím úplně skvěle. Mám spoustu energie, nezavřu pusu, hlavou mi běhá spousta nápadů, jsem akční, jednám, telefonuju od rána do večera, jezdím z jednoho konce republiky na druhý nebo ještě dál, nepobíhá kolem mne jen můj syn, ale ještě klidně tři čtyři další děti, uběhnu deset kilometrů a ani o tom nevím. Čím víc je aktivit, tím se cítím líp. Čím víc jsem v akci, tím mám víc energie. Cítím se jako Bohyně a svět je krásný. Všechno je v pořádku. Život je přesně tak, jak má být.

A pak to přijde. Ze dne na den, ba spíš z hodiny na hodinu, je ze mě troska bez energie, která má problém dojít na poštu s jedním dopisem. Nakoupit? Proč bych nemohla mít lupínky s mlíkem i k obědu? Navíc stejně nemám asi hlad. Běhat? Komu bych tak asi zavolala, aby mi vyvenčil psa?! Děti? Ani náhodou. Nejsem schopná vystát ani to vlastní! Telefonovat? Nemám energii, dejte mi všichni pokoj! Svět se zhroutil, je temný, chodí samé špatné zprávy, práce se nedaří, jsem ta nejhorší na světě a všechno, všecičko je špatně.

Až do té doby, než se zase něco přehoupne a já se začnu cítit úplně skvěle. Mám spoustu energie, nezavřu pusu, běhá mi hlavou spousta nápadů…

A všechny, všechny ty úspěšné a úžasné ženy, které vidíme na obrazovkách televize nebo počítače, nebo o nich čteme v časopisech, všechny, všechny ty úspěšné a úžasné ženy, které mají svoje projekty a podnikání nebo skvělou rodinu s pěti dětmi a jsou nám vzorem, všechny, všechny my úspěšné a úžasné ženy, tyhle stavy zažíváme. Neexistují výjimky.

Každá z nás má chvíle, kdy se cítí skvěle, a chvíle, kdy se cítí pod psa. Každá z nás má chvíle, kdy máme energie na rozdávání, a chvíle, kdy energii potřebujeme přijímat nebo si ji aspoň chránit.

To je zákon. Zákon cyklu.

I náš mobil má cyklus. Je doba, kdy je nabitý a funguje, a pak přijde doba, kdy se vybije, a pokud ho nenabijeme, můžeme se rozkrájet, a nezavoláme si…

My, české a slovenské ženy, jsme potomkyně matek údernic. Není pro nás problém mít na každé ruce jedno dvě tři děti, psa na vodítku a čtyři tašky s nákupem. My to v pohodě zvládáme. Den za dnem. A jako správné údernice, dcery svých matek, nikdy si nestěžujeme na únavu, na bolest, vyčerpání, potřebu odpočinku… Prostě jedeme…

Až jednoho dne se i naše baterky vybijí a už si nezavoláme…

A je to právě náš cyklus, který nám umožňuje si svoje baterky dobít, pravidelně, měsíc co měsíc. Chce to jen, abychom si ve fázi, kdy máme potřebu zvolnit, odpočívat, neběhat, nebýt akční, být v tichu a sama se sebou – abychom si to dovolily…

Dovolme si být líné a unavené. Dovolme si nabíjet svoje baterky. Nezdolná údernice je jen mýtus – a navíc my žijeme už v jiné době. Dovolme samy sobě čas, kdy nejsme výkonné a akční. Dovolme si být dokonce i protivné a přecitlivělé, plačtivé a řvoucí na děti. To všechno k nám patří. To všechno vytváří život v jeho úžasné celistvosti. Dovolme si nebýt hodné holčičky, sloužící všem ostatním… Takové nejsme. Ani jedna z nás. Jsme úplně normální ženské a každá z nás má tisíc podob. Milujeme a máme energii a nenávidíme a jsme vyčerpané. Chceme být s lidmi a nemůžeme je vystát. Jo, jo, jo. To je normální. Úplně normální.

Dovolme si být takové, jaké skutečně jsme…

A jako dodatek k tomuto článku vznikly i následující fotografie. Ilustrují, jak se mění moje představa o tom, jak vypadá umyté nádobí v jednotlivých fázích cyklu. To vše, co vidíte, JE UMYTÉ NÁDOBÍ! :-) Fáze jdou v pořadí: dynamická, ovulační, premenstruační a menstruační. Poznáváte to?