Měřitelno versus neměřitelno

 

Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz

Nějak se to ten den sešlo. Dvě různé kamarádky a každá na telefonu v slzách: „Řekl mi, abych začala chodit do práce! Ale já nemůžu. Nechci. Mě to doma s dětima baví. Já se jim chci věnovat. Už teď jsem vyčerpaná jenom péčí o ně, a jak bych k tomu měla zvládat ještě práci? – Samozřejmě, že to budu zvládat, ale za jakou cenu? Mně nevadí, že si budou myslet, že jsem domácí puťka, mě to doma s děckama fakt baví!“

Začala jsem přemýšlet. Kolik je nás takových žen? A kolik z nás si to ještě nepřiznalo, že hluboko uvnitř cítíme, že v této fázi našich životů nás velmi naplňuje být doma s dětmi a pečovat o domácnost, ale přitom navenek manifestujeme něco úplně jiného? Ekonomický tlak společnosti, manžela nebo okolí nás vyšle do soukolí stroje zvaného „zaměstnání ve světě“, rozběhne nás na 200 % a udělá z nás úspěšné – muže!

Co se stane, když žena odejde z domácnosti do zaměstnání? V množství povinností ztratí kontakt sama se sebou. Tím následně mizí její ženská sebedůvěra, povědomí o její skutečné roli zde na Zemi a mizí také její energie, kterou ze své ženské podstaty vyživuje své děti a svého muže.

Žena se pak cítí rozpolcená, ale protože se společnost a okolí tváří, že takhle je přece všechno v pořádku, svoje pocity potlačí a zablokuje, a tím je promění v negativní emoce vybuchující zejména v období před menstruací, nebo v nemoc, posléze chronickou, zdánlivě bez objektivní příčiny a jen obtížně léčitelnou.

A co se děje s energií v rodině, když o ni nikdo nepečuje? Můžeme si to znázornit následujícími obrázky.

Když se dva lidé potkají a zamilují se do sebe, je jejich energie zaměřena na sebe vzájemně, asi takto:

To je důležité, aby mohla vzniknout rodina, do které záhy přibude další člen. Tomu bývá ze začátku věnována velká pozornost ze strany obou rodičů, energie lze tedy ideálně zobrazit nějak takto:

Velmi záhy však ekonomický tlak donutí otce, který je na dítě přece jen méně biologicky fixován, se odvrátit od rodiny a začít věnovat zvýšenou pozornost vydělávaní peněz a tzv. „zabezpečení rodiny“. Jeho energie směrem k rodině proto logicky slábne, až začne obrázek vypadat nějak takto:

Posléze i dítě začne chodit do školky a školy a jeho matka do práce. Jejich pozornost se na většinu bdělého času také obrátí jinam než na rodinu:

Pnutí v takovém obrazci jsou jasná a zřejmá. Muž, žena a dítě se začnou vzájemně vzdalovat a pak se divíme rozvodům a „výchovným problémům“ a vzájemné neochotě komunikovat.

Můj jógový guru vždycky říkával: „Kde je pozornost, tam je energie.“ Obrátí-li se pozornost všech členů rodiny jiným směrem a není-li vědomě zajišťováno, že se tato pozornost určitou kritickou měrou vrací i kruhu rodiny, dochází logicky dříve či později k jejímu rozpadu.

Nutí-li muž ženu jít do práce (i když by v mnoha případech jít nemusela), je to on, kdo se podepisuje na budoucích problémech své rodiny. Odvrací totiž pozornost a energii své ženy od rodiny, a tím ztrácí to, co ho dělá mužem – a ženu ženou – její podporu jeho osoby a jejich společné domácnosti a rodiny.

Podívejme se ještě na symboly užívané pro označení muže a ženy. Muž tam má šipku směřující do světa. Pro něj je přirozený „fight“, boj, lov, vyrovnávání se s výzvami ve vnějším světě, pobývání mimo rodinu a vracení se s obživou (v primitivních kulturách ovšem zajišťování obživy trvá nesrovnatelnou dobu: často se mluví o 4 hodinách a méně denně, zatímco u nás je to nejméně 8–12 i více hodin; v těchto kulturách je tedy pak otec po zbytek času opět prézentní ve své rodině a jeho energie opět směřuje dovnitř kruhu.)

Symbol ženy je s křížkem směřujícím dolů. To je ukotvení v čase a prostoru, které slouží jako kotva i pro druhé, primárně pro členy ženiny rodiny, ale ve svém konečném důsledku také pro celou společnost. Neukotvená žena vlající ve světě mužů = neukotvená společnost.

Dá-li muž ženě možnost a prostor zůstat v její základní ženské roli, mnoho získá: získá ukotvení, získá její podporu a její energii, kterou si bude moci odnášet s sebou do světa, aby v něm úspěšně nalézal obživu pro to, co je mu drahé, a byl šťastný a spokojený ve svém poslání.

Problém je v jediném: jak srovnat měřitelno a neměřitelno. Mužskou „akci“ mající v současném světě jasnou vypočitatelnou hodnotu v penězích a ženské „bytí“ v domácnosti neměřitelné než dobrým pocitem muže při návratu domů ze světa či láskou a upřímným zájmem dětí.*

Měřitelné a neměřitelné se nedá porovnávat a vyrovnávat. Možná je jen plná důvěra: „Já jsem plně ve své roli muže a dávám, co cítím, že mám a chci dávat – a já jsem plně ve své roli ženy a dávám, co cítím, že mám a chci dávat.“

Muži, apeluji na vás: chce-li vaše žena zůstat doma a pečovat o rodinu, podpořte ji. Vrátí se vám to a nám všem taky.

Ženy pro to musí udělat jedinou věc: uvědomit si svou hodnotu ženy matky a ženy pečovatelky a zůstat si jí se vší rozhodností vědomy a stát si za ní. A dokázat to komunikovat se svými muži: „Získám já, získáš ty, získáme všichni.“

Happy women make happy: money, kids and men. And society.

 


* Toto téma celkově zpracovává kniha Monique Wortelboer Domácnost – péče o život. Existují také propočty, které momentálně nejsem schopna dohledat, že práce ženy v domácnosti má hodnotu cca 50 000 měsíčně (což už bude údaj několik let starý).

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:


Novinky, akce, inspirativní články...

Naší vášní ve firmě Cyklická žena, s.r.o. je pro vás neustále chystat nové produkty a inspirace z oblasti cykličnosti i vědomého života. Zajímají vás tato témata a chcete zůstat v obraze? Zadejte svůj e-mail - a naše inspirace je vaše. A když toho budete mít dost, vždycky se můžete jedním kliknutím odhlásit. :-) Vaše osobní data hlídáme jako ostříž (jak to děláme, se dočtete tady).

... každou neděli ve vaší e-mailové schránce!

2 Komentáře

  • Tereza

    Odpověď Odpovědět 8 září, 2017

    Ahoj, díky za super článek, naprosto s ním souhlasím.
    Ale co když jsem zvyklá dělat (už od malička) tisíc věcí a sedět doma u plotny a plínek mě nenaplňuje? Jsem divná? Uznávám, že rozpad rodiny už jsem zažila, ale přesto zvládám péči o děti, domácnost i práci. Našla jsem v tom rovnováhu a jsem spokojená. Jen se vším občas potřebuju pomoct, nechci být na to sama. Mám se vedle muže nějak „umenšit“, aby on vyniknul, tzn. o práci doma nemluvit a raději se tvářit jako ta puťka od plotny a čekat s teplou večeří (i když zrovna vaření mě spíš vyčerpává než naplňuje)?
    A potom tady je další věc: v dnešní době chtějí být ženy aspoň trochu nezávislé. A co teprve když jsou samoživitelky nebo je příjem muže nejistý? Je to na mnohem složitější debatu…
    Přesto opakuju, že v zásadě s článkem souhlasím.

    • Dana-Sofie Šlancarová

      Odpověď Odpovědět 5 října, 2017

      Teri, díky za váš komentář – souhlasím s ním také – v článku jsem zohlednila jen určitou část reality, protože jinak bych musela napsat román – a každá z nás to má trochu jinak – ale jde o princip… :-) Srdečně vaše Dana-Sofi

Napište komentář

* Povinné údaje