Odlož svou emoci na pozítří, miláčku

Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz

telefonujici„Já ti ale vážně vůbec nerozumím, Anno. O co ti jde? Nic se nezměnilo. Všechno je stejné jako bylo ještě před dvěma dny.“

Jenže Anna si myslí, že není. Anna si myslí, že se změnilo úplně všechno. A Anna je pološílená zoufalstvím, že ji Adam nechápe. Co na tom může nechápat?

Anna si myslí, že ji Adam už nemiluje, i když má ještě v dobré paměti, jak jí včera vyznával lásku. Slovy – a nejen slovy. Ale dneska, dneska je to úplně jinak. Dneska je Anně naprosto jasné, že ji Adam už nemiluje. Jak jinak by se mohl chovat tak, jak se choval?

Anna má intenzivní a neoddiskutovatelný pocit, že Adam řekl něco, co říkat neměl, a naopak neřekl, co by říct měl. Viděli se naposledy před dvaceti minutami, ale teď mu Anna zase volá a brečí mu do telefonu.

„Já, já, já,“ vzlyká, „jsem ochotna ti dát všechno. Obětovat všechno pro náš vztah. Ale ty… Tebe zajímá jen to tvoje poslání: ,Já jsem si teď dal cíl, že vybuduju svoje podnikání, a vztahy jdou stranou…‘ A já, já, já – já tady můžu umřít lítostí, žalem, bolestí, smutkem, zoufalstvím – z toho, že už mě nemiluješ.“

A zde se Adam dopustí první velké chyby: „Anno. Vědělas to od samého začátku, jak to mám a co teď v životě chci, co je pro mě priorita. Nikdy jsem ti to nezakrýval. Takže nebreč nad mlíkem, o kterém jsi věděla, že je rozlité od samého začátku. Nikdy to nebylo jinak.“

Jenže Anna je den 12 a blíží se z dynamické do ovulační fáze. A v ovulační fázi jí nabíhají jednoznačné myšlenky: „Chci chlapa. Chlapa do vztahu. Chlapa k rodině. Chci něžného milence, který se věnuje jen mně. Chci, aby mi neustále říkal, jak mě miluje. Chci, aby mě vzal na večeři. Chci, aby dneska na salse býval netančil s žádnou jinou, ale jenom se mnou – zvlášť, když už tam nebyl žádný jiný chlap, se kterým bych mohla tančit já. Chci ho jen pro sebe. Jen a jen pro sebe. Celého. S jeho pozorností, přítomností, s jeho ústy i penisem. Musí být můj, jen můj.“

Další diskuze tedy zahrnuje vzlykání, smrkání, mlčení na druhé straně drátu, pak nějaké moudré řeči z Anniny strany: „A nemohl by sis už konečně přečíst toho Deidu (vzlyk), ten to tam tak jasně vysvětluje (vzlyk), jak to máme my ženy – jak nám jde o ty vztahy (vzlyk)… a jak to máte vy chlapi – jak vám jde o tu svobodu… A hlavně tam píše,“ a to už Anna vzlykat přestane, protože pod vlivem Deidových myšlenek začne doufat, že to Adam konečně pochopí, „jak se to pak dá spojit dohromady!“

A zde se Adam dopustí druhé zásadní chyby, protože ho tahle doporučení pochopitelně dost vytočí: „Milá Anno. Ještě jednou ti opakuju, že vůbec, ale vůbec nevím, o co ti jde. Podle mne není nic jinak, než bylo včera. Jsem to pořád stejný já, stejný Adam. I včera jsem chtěl pracovat a tančit s jinýma ženskýma, i předevčírem, i minulý týden. Víš co, mám návrh. Takhle po telefonu nic nevyřešíme. Uvidíme se v pátek a proberem to osobně.“

Jenže Adam zase zapomněl, že v dynamické fázi není Anně vlastní jedna vlastnost, a to je trpělivost: „Cože? Ty po mně chceš, abych odložila svou emoci na pozítří? Si, si, si… to si děláš legraci,“ začne opět nabírat na slzy Anna. „Už si viděl nějakou ženskou, která by to dokázala?“

A tato diskuze pokračuje ještě hodinu, kdy Anna střídavě pláče, střídavě mlčí a Adam je naprosto zmaten, o čem se to vlastně mluví a co se po něm vlastně chce, takže taky většinu doby mlčí, případně se brání Anniným, pro něj nepochopitelným útokům. Nakonec se Anna do sytosti vypláče a svolí, že zavěsí, protože už je dávno po půlnoci a potřebuje jít spát. „Dobrá, pokusím se – ale neslibuju to – odložit svou emoci na pozítří. Seš ale zlej a nejzlejší a hnusnej Adam, a kdybych nebyla už napůl osvícená a nevěděla, že tyhle tvoje koučovací metody na mě nakonec vždycky účinkujou, tak ti to nesežeru. Dobrou, a pusu ti dnes nedám!“

telefonujici2Primární rozdíl mezi Adamem a Annou je v tom, že Adam je muž a Anna je žena. Adam jde za svými cíli a vnímá to jako to pravé ve svém životě, a Anna cítí potřebu ho z této cesty svádět (všemi možnými dovolenými i nedovolenými způsoby) a vést ho ke svému vlastnímu cíli, jímž je vztah.

Další drobný zádrhel je pak také v tom, že Adam je Lord a Anna je Hvězda. Adam jako muž a Lord mlčí, myslí si svoje, nemá téměř žádné emoce (nebo se tak aspoň tváří) a buduje si svoje impérium. Důležité je pro něj jeho poslání zde na Zemi. A jeho zemský business. Anna jako Hvězda emocemi i slovy zcela překypuje, o všem potřebuje mluvit a lásku potřebuje vyznávat třikrát denně (nebo lépe pětkrát, ale natolik už Adama respektuje, že ze svých nároků trochu slevila). Důležité jsou pro ni vztahy a rodina. Business je taky důležitý, ale když na to přijde, tak až v druhé řadě.

A tak jsou chvíle, kdy se Adam nepotkává s Annou a Anna se nepotkává s Adamem. Naštěstí pro ně pro oba se Anna docela rychle učí, jak se žije s Lordy, a Adam se zase docela rychle učí, jak se žije s cyklickými ženami a jejich změnami nálad…

 

článek byl převzat z blogu projektu Cyklická žena®

 

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:


Novinky, akce, inspirativní články...

Naší vášní ve firmě Cyklická žena, s.r.o. je pro vás neustále chystat nové produkty a inspirace z oblasti cykličnosti i vědomého života. Zajímají vás tato témata a chcete zůstat v obraze? Zadejte svůj e-mail - a naše inspirace je vaše. A když toho budete mít dost, vždycky se můžete jedním kliknutím odhlásit. :-) Vaše osobní data hlídáme jako ostříž (jak to děláme, se dočtete tady).

... každou neděli ve vaší e-mailové schránce!

Napište komentář

* Povinné údaje