Dana-Sofie Šlancarová, dana-sofie.cz
Jednoho krásného slunečného letního dne mi zvoní telefon… Neznámé číslo, ale já už vím, že to může být někdo v nouzi, tak to beru. A moje intuice se nemýlí. V telefonu se ozývá ženský hlas s otázkou: „Dobrý den, tady je Ivana. Už několik měsíců mám bolestivou ovulaci. Můj gynekolog si s tím neví rady. Tvrdí, že jsem v pořádku, ale já se tak necítím. Pomůžete mi?“
V takových chvílích většinou ženám říkám, že některé ženy můžou v období ovulace pociťovat v oblasti podbřišku mírné napětí nebo i jemnou bolest, podobnou té menstruační. Některé ženy dokonce cítí, ze kterého jejich vaječníku se právě uvolnilo zralé vajíčko, jestli to byl ten pravý nebo levý. A některé ženy můžou zažívat i jemné krvácení nebo takzvané „špinění“.
Pokud se tyto symptomy projevují v něžné a jemné míře, může to znamenat, že žena si je dobře vědoma svého cyklu, naslouchá svému tělu a dokáže skvěle rozpoznat, co se v ní odehrává. Pokud ovšem tyto příznaky přestoupí míru, ovulace je skutečně znatelně bolestivá (není to jen „lupnutí“ vajíčka, které se vydává z vaječníku na cestu do dělohy), ovulační krvácení se projevuje několik cyklů za sebou a žena globálně není v ovulační fázi v pohodě, ale cítí se psychicky nedobře až v depresi, pak je určitě na místě to začít řešit.
Podobně jako Ivana, může žena samozřejmě zajít ke gynekologovi. V mnoha případech však doktor nic neodhalí a maximálně nabídne hormonální léčbu, která potlačí symptomy a příčinu nechá řádit dál.
Proto se Ivany ptám dál: „Ovulační bolesti můžou znamenat nespokojenost v partnerském vztahu… Není to náhodou oblast, kterou řešíte?“
Na druhé straně aparátu je ale odpověď záporná. Ivana už dva roky žije ve spokojeném vztahu, konečně našla muže svých snů. Jezdí spolu dokonce i na retreaty k Denise a Richardovi, oba na sobě pracují, sdílejí podobné zájmy. Tady to nesepíná…
Zkouším to tedy z jiné strany a říkám jí, že ovulační fáze je sice spojena zejména s partnerstvím a s péčí o rodinu, ale to není vše. Příroda dala ženám do vínku v této fázi jednu vysoce tvůrčí potřebu a schopnost, a to počít dítě. A pokud žena nechce počít dítě, tato její plodivá a tvůrčí energie pak má tendenci se přesouvat do jejích pracovních projektů a zhmotňovat se v nich.
Moje otázka na Ivanu proto zní: „A co vaše zaměstnání, tam jste spokojená?“
Bingo! Ukazuje se, že tahle otázka trefila hřebíček na hlavičku. A nejde jen o malinký hřebíček, ale rovnou pořádný hřeb. Ivana, tahle úžasná akční, tvořivá a dynamická žena, jak je zcela zřejmé i z jejího projevu po telefonu, se totiž aktuálně nachází v zaměstnání, kde nemá sedm hodin z osmi nic kloudného na práci. Práce je skvěle placená, to ano. Jejímu bankovnímu účtu dělá velmi dobře, ten tloustne. Leč její duši už tak dobře nedělá, ta hubne a chřadne, a toto zaměstnání zjevně postupně energeticky vysává i její tělo.
Ivaně okamžitě všechno zapadá a ulevuje se jí: „Ano, cítím, že tohle je ono. Tohle je ten problém, který jsem si odmítala přiznat. Zapadá do toho i fakt, že jsem v poslední době měla i několik chřipek, které nechtěly odejít. A psychicky se taky necítím nejlíp, dokonce jsem byla i u psychologa…“
Mluvíme ještě chvíli dál. Po ránu se jí dělá špatně, když si jen představí, že má jít do práce. Kolegové v zaměstnání jsou v pohodě, práce (když je) je v pohodě, peníze jsou fakt zlaté, nicméně její odpor docházet do tohoto zaměstnání a nic tam nedělat s každým dalším měsícem narůstá.
Bolestivá ovulace tedy u Ivany jasně poukazuje na nemožnost plodit, být tvořivá, přinášet do světa dary sebe samé, projevit svá jedinečná nadání. Práce je zlatá – ale klec…
A tady své vyprávění trochu zkrátím: následuje několik dalších konzultací, po kterých se Ivana rozhodne svou zlatou klec, své zaměstnání opustit a začít podnikat. Už nějakou dobu ji to láká, dokonce s tím má i zkušenosti z minulého partnerského vztahu, kdy podnikali s partnerem společně. Chybí ovšem ještě jeden důležitý a zcela zásadní prvek: Co by se mělo stát oblastí jejího podnikání? Co je její talent? Její jedinečný dar pro svět? Co konkrétního má tvořit? Co má přinášet druhým?
Domlouváme se proto, že další konzultace bude osobní, ne jen telefonická, a celodenní k tomu. Letní počasí nám totiž nahrává, abychom spolu vyrazily na cyklickou pouť, což je termín, který používám pro takový mix mezi osobní konzultací a celodenním cyklickým kurzem, jež se neodehrává v zavřené místnosti, ale při chůzi v krásné přírodě na místa se silnou energií a magickou atmosférou.
Můj důvod pro tento druh konzultací je v konečném důsledku velmi pragmatický: když se pohybujeme, tak mnohem lépe zapojujeme do přemýšlení pravou i levou mozkovou hemisféru, a tak přijdeme na mnohem víc věcí, než kdybychom seděli někde zavření. Napadají nás nejen věci logické a racionální (doména levé hemisféry), ale volně se můžou projevit i naše emoce a naše intuice (doména pravé hemisféry). Zejména intuici a mimosmyslové vnímání pobyt v přírodě jednoznačně zesiluje.
Kromě Ivany nakonec přijíždí na cyklickou pouť i její muž (a jejich pes), což se ukazuje jako úplně nejlepší volba. Když se totiž začneme bavit o tom, co by mohlo být obsahem Ivanina podnikání a jaké jsou její talenty, jak už to tak bývá, Ivana si vůbec není jistá a tápe: „Já fakt nevím… V dětství mě bavilo pečovat o zvířata a o lidi, ale to mi nedává moc smysl, jak bych z toho mohla udělat podnikání. A pak jsem šla studovat školu, ekonomku, která byla úplně mimo to, co jsem měla ráda nebo co mě bavilo, nicméně jsem se všechno naučila a teď jsem v tom dobrá a nějak to funguje… Kdybych se měla pustit do něčeho úplně nového, do něčeho, co jsem skutečně já až do morku kostí, tak to fakt nevím… Vím, co mě nebaví, ale už jsem dávno zapomněla, co mě baví a na co jsem doopravdy dobrá.“
Uklidňuju ji, že je to běžný stav. Naše talenty a naše dary jsou pro nás obvykle tak zastřené proto, že nám nepřijde, že by byly něčím zvláštním… Teprve když se začneme srovnávat s ostatními, můžeme vidět, že máme schopnosti a dovednosti, které oni nemají – a to je právě ten náš talent a nadání. A proto je nejlepší se někoho zeptat…
V tu chvíli proto zasahuje do hovoru Ivanin muž a vyjmenovává pár oblastí, v nichž mu jeho žena přijde naprosto úžasná a skvělá a jedinečná. Ivana se ještě chvíli brání: „Fakt? Mně přijde, že je to přece normální a běžné…,“ nicméně po chvíli diskuze uznává, že na zmíněných silných vlastnostech a skvělých schopnostech něco bude. Oklikou nakonec docházíme k tomu, že oborem podnikání bude opravdu péče o zvířata a o lidi, tedy něco, co milovala už v dětství. A sice v té formě, že Ivana skvěle umí předat lidem, jak se můžou vcítit do svého psa a vytvořit si s ním skvělý vztah. Její metoda jde daleko za to, co je v současnosti v tomto oboru dostupné – není jen o drezúře nebo manipulaci, ale o vcítění se do potřeb zvířete a respektu k němu.
Letní zoufalý telefonát kvůli bolestivé ovulaci má tedy happy end. Talenty jsou jasné, obsah podnikání je jasný. Ivana do dvou měsíců opouští zlatou klec a pouští se do vysněného podnikání, ve kterém – jak věřím já, její muž a dnes už i řada jejích klientů – nemá konkurenci, je jedinečná.
A co její bolestivá ovulace? Ta se vypařila jako pára nad hrncem. Její duše už Ivanu nemusí upozorňovat na to, že nejde cestou, pro kterou se narodila, že nedává světu své dary. Ivana objevila svou cestu a její tělo je o to zdravější…
Zaujala vás zmínka o cyklické pouti?Chtěli byste ji taky vyzkoušet?
Mrkněte na termíny na této stránce, anebo nám pište na kurzy@vedomysvet.cz a domluvte si pouť přímo na míru!
Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho dále:
Napište komentář